Materiál na výrobu panenek

Ve zkratce

Nejstarší dochovaná panenka, která sloužila jako dětská hračka, pochází z Mezopotámie a byla vyrobená z alabastru.
Ve starověkém Egyptě byly panenky se vyráběny z keramiky, kamene anebo dřeva.
Ve starověkém Řecku a Římě byly panenky modelovány z vosku, nebo terakoty.
V dobách raného středověku se objevovaly panenky vyrobené z hlíny, dřeva, kostí, textilu nebo bronzu.
Na počátku 15. století se začaly vyrábět především panenky z terakoty. Barokní panenky se vyráběly ze dřeva anebo z vosku.
V roce 1810 se objevila další inovace - hlavičky panenek se začaly vyrábět lisováním z rozemleté papírové hmoty tzv.papírmašé.

V 19. století se pro výrobu levnějších panenek používá i sádra, piliny, ale i kukuřičný odpad. V roce 1810 se objevila další inovace - hlavičky panenek se začaly vyrábět lisováním z rozemleté papírové hmoty tzv.papírmašé. Postupně se objevují nové materiály - porcelán, guma (50. léta) a celuloid (60.léta), které způsobily velký nárůst firem zabývajících se výrobou panenek nebo jen jeich částí - především hlavičky, oči... . 

Po druhé světové válce se objevil velmi oblíbený vinyl, především byl levný a panenky z něho měly i umělé vlasy a proto se mohou koupat.

Papírmašé - materiál vznikal lisováním z rozmleté papírové hmoty

Kompozit - levnější materiál pro výrobu běžných panenek - směs sádry, klihu, dřevěných pilin a papírmašé. Tato masa se lisovala a po vysušení byla velmi pevná. Díky tomu se mnoho těchto panenek zachovalo v poměrně dobrém stavu.

Glazurovaný porcelán byl využíván zhruba od roku 1830 německými, francouzskými a dánskými výrobci. Jde o pevný materiál s vysokým leskem a podobně jako hlavičky z papírové masy byly i keramické hlavičky prodávány samostatně a těla se vyráběla doma.

Hlavička se vyráběla buďto vlévání tekuté hmoty do formy, nebo vtlačováním tuhé hlíny do forem. Glazura s vysokým leskem se nanášela v různých kvalitách, mezi nejcennější patří emailové glazury se zlatě třpytivou vrstvou na povrchu.

Parian - pariánové panenky se vyráběly mezi lety 1850 a 1880 z neglazovaného, bílého porcelánu. Název si tento materiál získal podle bílého, řeckého mramoru z Parosu.Vzhledově se parianové panenky moc neliší od porcelánových,  nejvýznamnějším rozdílem je lesklá glazura porcelánu.

Biskvitová hmota - keramická hmota, která díky své velké variabilitě, pevnosti a přirozené matnosti byla velmi oblíbena a s jeho používáním nahradil až moderní vinyl.Biskvit se vlévá do forem a vypaluje při velice vysoké teplotě, poté se maluje a znovu vypaluje při teplotě nižší, jedná se tedy a „vypalovanou malbu“.

zdroj:

file:///C:/Documents%20and%20Settings/PC/Plocha/v%C3%BDroba/Kouzlo%20keramick%C3%BDch%20panenek%20-%20Rodina-Finance.cz.htm