Panenky mého dětství

S panenkami, jsem si jako malá až tolik nehrála. Hodně jsem četla, kreslila a měla ráda ruční práce. Do paměti se mi však silně vryla moje panenka - blondýnka, chodička s kudrnatými vlasy, které později má mladší sestra okousala obličej.To je ona.

Pamatuji, že jsem se na některých návštěvách starších tet setkávala s panenkami  v háčkovaných šatičkách, vystavených jako dekorace na pečlivě ustlaných péřových duchnách. Jistě je kdekdo ještě pamatuje.

Další panenku z domova, na kterou si pamatuji bylo větší mimino, to už mi mohlo být asi 10 let. Tehdy jsme chodily se sestrou do jakési nedělní náboženské školky pro děti, která fungovala u evangelického kostela. Byla jsem sice pokřtěná,  ale našim se nepodařilo mě k náboženství přitáhnout ani touto cestou. Odmítla jsem později onu školku navštěvovat, po  prožitém zklamání, kterého jsem se tam dožila. Náš učitel tehdy agitoval k přinesení jakéhokoliv daru potřebným (už si nepamatuji komu). My jsme se se sestrou hrdě rozhodly věnovat nějakému dítěti naši panenku - mimino. Jaké bylo naše velké zklamání, když jsme později přišly na to, že panenka leží pohozena ve skříni, ještě dlouho po té, co jsme ji darovaly.

Měla jsem moc ráda malinké gumové panenky ARI. Více mi přirostly k srdci ty nejmenší s gumovými vlasy. Dodnes je mi v ruce moc příjemný materiál, z kterého jsou tyto panenky vyrobeny.

Dalšími oblíbenými panenkami mého mládí byly malé plastové panenky výrobce IGRA. I pro ozmanitost milých drobných doplňků, které byly produkovány touto firmou společně s panenkami. Pamatuji např. na potřeby pro přebalování miminka, titěrné maličkosti, se kterými jsem si ráda hrála.